• Skip to primary navigation
  • Skip to main content
  • Skip to footer

Nakladatelství Brašna

nakladatelství pro děti...

  • Domů
  • Naše nabídka
    • Velké jazykové pexeso sloves
    • Omalovánky zdravotnické
    • Obrázkové karty do kolektivu
    • Minikalendář do školky
    • Tvorba webových stránek
    • Další služby
  • Pro radost
    • Omalovánky
    • Pohádky jak brno!
    • Básně plné přísně
    • Vánoční pohlednice – zdarma
  • Reference
  • O nás
  • Jak objednat
  • Kontakt

admin

Jeleni

17/02/2017; Auktor: admin Leave a Comment

To nevěstí nic dobrého,

když na náměstí

jeleni se pasou,

říká si starosta

Tomáš Nevím

a mne si oči

jimiž nevěřícně točí!

 

Jeleni však nelení

a dlouhým skokem

šup…

už na radnici sedí!

starosta sesazen

městu vládnou

parohatí chytráci…

kdopak z vás se nebojí

a zažene je do polí?

 

starosta klečí a prosí tě,

ty, kámo, pomoz mně!

 

Ale co mám dělat? Říkáš ty.

Starosta taky neví,

je to asi konec!

 

Ale v tom, hrdina, -man, rek,

je tu – Pelyněk!

Pelyněk se na ně bez bázně vrhne,

to bys nevěřil,

jaký mumraj se teď strhne,

jeleni skáčou jak šílení

okny, dveřmi, po zdi se škrábají.

 

Starosta za uchem se drbe,

co teď, zas,

ptá se tě…

 

Tak Pelyněk král –

vesele se smál!

Všude je ho plno

starosta Nevím Tomáš

nadarmo se bál

a ponožky Pelyňkovi pral!

Pelyněk První – král

Tomášovi na frak dal!

Nevím sám pak nevěděl

kde je,

kdo je

a komu to vše

už pověděl…

 

Kategorie:Básně plné přísně

Ouha, Jé

08/09/2016; Auktor: admin Leave a Comment

Ouha, jé. Kuchyňský stůl rodiny Hubatých hrozně trpěl. Všichni to viděli. Byl takovej smutnej, prohnutej a zamračenej – nic ho nebavilo.

Viděli to všichni, ale nejvíc to mrzelo malýho Honzu (druhej nejmladší). Pozoroval to už pár dní, pak ale přišel na něco prazvláštního! Stolu se viditelně ulevilo, když jsi na něj postavil marmeládu! Všiml si toho docela náhodou, ale po pár zkouškách nebylo pochyb. Když byla na stole marmoška, stůl vyrovnal hřbet, celej se rozsvítil a hned se na něm jedlo líp…

Hm, řekl si Honzík, to je mi záhada! Jak tomu stolu pomoct? Prostě musím nějak zařídit, aby pořád čmuchal marmošku.

Ouha, jé! To bylo vymejšlení! Toho roku totiž zrovna měli marmelád strašně málo, takže kde jich vzít tolik, aby mohla být pořád někde poblíž? Chvíli se už zdálo, že je to neřešitelnej úkol, že to prostě nejde zvládnout a Jendovi z toho bylo do breku. Chudák stůl, to bude trpět až do smrti?

Jenže pak… ho něco napadlo! Zašel do voliéry k papouškům – chvíli jim tam něco vysvětloval – papoušci kývali hlavama, jako že jó a jó a jó, občas něco pípli, ale hlavně kejvali hlavičkami… Pak Honza vystřelil ven od ptáků a hurá do dílny, kde se zavřel a kutil. Několik dní stále kutil a kutil… a kutil.

Po tejdnu ovšem vylezl, celej špinavej, rozcuchanej… ale vysmátej. Za sebou táhl něco velkýho na kolečkách, něco jako přerostlýho kance nebo, nebo něco jako autobus! Prostě – těžko se to popisuje a tady to máte radši nakreslený!

marmeladofuk01

Ano, mělo to i výfuk a záfuk a výlet a zálet. Che! Hned to připojil k papouščímu domku speciální trubkou – ptáci zajásali a hned tam vtrhli. To byste koukali, jak hned věděli, co a jak! Za prvé si rozsvítili, jelikož tam nebylo okno. Nejstarší papouch (tzv. kápapouš) pípnul na nejmenší – a ti hnedka vyletěli výletem ven. Honza to pozoroval zpovzdálí a poskakoval nadšením. Malí frnk a už byli na jahodách, které letos neměl kdo sbírat. Ulovili jahodu a šup – vhodili ji záfukem dovnitř. Záfuk byl velikánský trychtýř trčící z hlavy autobusu jako kančí ucho (Honza ho našel v kuchyni, máma ho skoro nepoužívala), záfukem jahoda propadla do mixéru (taky ho doma skoro nepotřebovali), na rozmixovanou jahodu s cukrem pak čekal fén (taky v koupelně většinou jenom ležel), kterej odfoukl směs do hrnce. Tam se to zamíchalo, plotnu zapnula papouščí máma (plotna byla doma taky zbytečná) nebo nějakej jinej papoušek (mámy jsou většinou dost vytížený starostí o vajíčka nebo malá ptáčátka). Sklenice tam byly v zásobě. Stačilo to teda uvařit, hop do sklenice, přibouchnout, otočit, oťukat zobákem… a hotovo!
Sklenice s marmeládou vypadla výfukem ven! Ouha, jé – Honza ji popad a hned s ní na stůl! A stůl? Ouha, jé! Tomu bylo dobře. Velice dobře, řekl bych. Na takovém spokojeném stole se hnedka jinak jí! Celá rodina chválila hrdinu Jendu. Marmelád bylo rázem na tisíce, protože papoušci byli pracovití a házeli tam, kde co: maliny, ostružiny, bezinky a tak (občas třeba i tkaničky nebo kozí bobky, ale to dělal jeden papouščí nezbedník a tomu se to hned zatrhlo! Papouškovi se vyhubovalo, že jestli nebude poslouchat, nebudou žádný dobroty a bylo! – už to neudělal)…

Tedy tento velevynález “Marmeládofuk” teď u Hubatých pracuje a pracuje a po celém světě už znám je! Ouha, jé – a vynalezl ho malý kluk, protože se slitoval nad ubohým stolem. Teď už to víte a vyprávějte to dál…

Kategorie:Pohádky jak brno!

Hrad

05/07/2015; Auktor: admin Leave a Comment

Byl snad jednou jeden Hrad.

Na každý pád tenhle Hrad už veledávno spad.

Cha chá, he hé…

Tenhletononc sakrblé

nemyslete si, že né,

že

né.

 

V tomhletononc Hradě

právě dnes

ukryl se fakt strašlivý,

ale fakt strašlivý

oranžovobarevný

vodě-mrazu-ohni-vzdorný

vřes!

 

Kdo nevíš, co to je,

cha chá, he hé…

tak tam tedy

vlez!

 

Uf…

Až tě bude honit, nezapomeň:

Stačí pod nohy mu hodit

nemytý křen,

nemytý

křen!

 

Přesně toto

milého vřesa

zažene snad zpátky

do

…

 

nebo úplně jinak:

až to vřes zchroustá

promění se

v

…

hrad-nb

Kategorie:Básně plné přísně

Brambory proti vrtulím!

29/11/2014; Auktor: admin Leave a Comment

vrtuleByly nebyly… dva talíře na stole. Na jednom horda brambor, na druhém kupa vrtulí.

Brambory suché, špinavé, neoholené, vousy jak rumcajsové… poskakují, hulákají!

Vrtule namaštěné, naolejované jak júlie, vyfešákované jak na ples, motory nahozené… chvějí se touhou vyrazit vpřed!

Z obou táborů stoupá horká pára, mračna se stahují. Schyluje se k nejhoršímu!

—————————————–

Pak jeden nedočkavý brambor urazí náčelníka vrtulí neomaleným výkřikem “Fuj, tady smrdí Táta vrtule!”

bramboraA je to. Mela! Vzduch naplní řev vrtulí, je jich celý roj a jsou rozzlobené – oči vypoulené, pěsti zaťaté, zadky úsilím pnou nahoru – opravdu letí jak namydlené blesky. Ale brambory, ty se taky nedají! Už napínají své praky a menší i větší brambory čekají, až budou vymrštěny nahoru…
Ach, válka! Prapory hrdě vlají, vládci nahlas pyšně lžou! Nečekejte slitování!
Všichni tu slavně zahynou!!!

A přece ne! Štěstí! Do dveří vchází Milánek!

V tu ránu je po boji! Milánek třeští oči na stůl – brambory dělají jako by nic – leží nehnutě a snaží se ani nemrknout! Vrtule radši oči zavírají… “Průšvih!” Myslí si.

Jenže ne!

Milánek je v klidu. Úplně v klidu! Jakoby vyčiní kocourovi Huňovi, ale to stejně jenom tak, před rodiči.

Pak si sedne ke stolu a tiše řekne:

“Pánové! Mazejte zpátky do hrnců!”

A tak se stalo.

 

Kategorie:Pohádky jak brno! Štítky:Boj

Čichač

03/09/2014; Auktor: admin Leave a Comment

Tuhle jsme byli s rodiči na procházce po náměstí našeho sličného městečka. Procházíme se lážo plážo a nakonec si uvědomujeme, že stojíme. A kde že to stojíme? Přece před obchodem se zvířátky. Před tím naším oblíbeným obchodem se zvířátky. Line se z něho krásný zpěv ptáčků a také asi už ne tolik krásný zápach všech těch myší, pavouků, želv, hadů a jiných potvor… Prostě je to smrad, jak vždycky říká náš děda, který říká, že už říká o všem jenom pravdu.

Nám s bráchama a ségrama ale smrad nevadí, naopak – je to volání, kterému se nedá odolat… Vrháme se tam jako vždycky (samozřejmě nejdříve slušně pozdravíme paní prodavačku)  a hrneme se na tu smradlavou havěť. Je to prostě nádhera, ty zobáky, pařáty, čumáky, ocasy, tlapiska i ušiska. Jsme u vytržení, zkoumáme, jestli je vše na svém místě… a najednou vidíme neuvěřitelnou věc! Je tu nový exponát! Je tu NOVÝ, neuvěřitelně úžasný tvor! Zvíře! Co víc! Zvíře, které jsme nikdy, nikdy neviděli. A je tak neuvěřitelně jiné než ostatní zvířata…

Tedy, opravdu divné zvíře! První, co vidíme, je dlouhý ocas, vztyčený do výše jak anténa – vypadá jako psí – a skutečně – vrtí s ním úplně stejně… Pak je tam kus chlupatého těla… a víc nevidíme, protože… protože…  to zvíře… to není možné! Všechny ségry kulí oči, bráchové se mračí a naklánějí, aby tomu viděli do obličeje… (nejmladší kuba samosebou hned hlásí: “No jo, zajíc egyptský, toho znám.”)… Abyste totiž věděli, to zvíře má zabořený čumák do knížky, spíš tedy knihy, je to pořádná bichle…

Když se navíc my starší vzpamatujeme a zaostříme, hned víme, co čte. Je to “Hele, Lottr! Souhrnné vydání”… Málem všichni padáme do mdlob. Hned se otáčím na paní prodavačku, která dělá jako by nic a  něco přerovnává pod pultem. “Paní, paní, prosím vás, co to tady máte?!”

Paní však dělá dál jako by nic, pomalu se zvedne, bloudí očima po obchodu a předstírá, že neví, na co se ptám… pak to jako by pochopí a řekne: “Jó, támhleto, no vy to nevíte? To je přece čichač!” A krátce nám vysvětlí, že čichači jsou známí tím, že prostě a jednoduše čichají, ale jelikož to jsou inteligentní tvorové, nečichají jen tak něco! V průběhu věků se naučili čichat hlavně knihy. Jsou také velice vybíraví (zdvihá paní prodavačka důležitě prst), čichají opatrně, nejprve z dálky a když jim to nevoní, zaklapnou knížku a už ji neotevřou! Jen zřídka čichají noviny a téměř vůbec časopisy…

To je pecka! celá rodina je jak očarovaná. Hned toho čichače kupujeme a vezeme si ho domů jako poklad. Doma ho v první řadě zkoukneme: chlupatej dost, ale hodně hubenej (žebra můžeš počítat), móóóc chytrý oči, móóóc dlouhý uši a móóóc dlouhej nos… Neuvěřitelně parádní zvíře…

A dnes tedy už můžeme slavnostně oznámit: čichač je nový druh živočicha! Jak se vzal zrovna v tom obchodě, vůbec netušíme. V žádné encyklopedii jsme ho nenašli, na internetu taky nic a pan profesor na univerzitě nás s ním vyhodil, sotva vystrčil čumák zpod bundy… Nikdo jiný na světě ho asi nemá… Jestli jo, tak nám to hned napište (if you have got that unique sniffer creature, please contact us immediately!)!

cich

Od té doby, co ho máme, jsme šťastní. Hodí se k nám jak klíč do zámku… Hodnější a chápavější zvíře nenajdete! Nejenom že je to kamarád, kterému se můžeš se vším svěřit, on umí spoustu dalších užitečných činností: ponožky nám roztřídí, že ani jedna nechybí! Umí taky vařit polívky a zalévat zahrádku! Tátovi pravidelně čistí uši a mámě myje hlavu! Ale hlavně: náš čichač nám pročuchal všechny knížky v domě, a to jste měli vidět! Jak slastně otevíral některé knihy a bořil do nich pomalu svůj čumák otáčeje jeden list za druhým a jak nedůvěřivě stál nad jinými, strčil do nich čumákem a neotevřel, jindy se na knihu podíval a hned se otočil a utekl.  Jakmile dnes přijde návštěva s nějakou hloupou, nabubřelou knihou, hned to víme a můžeme návštěvě říct “děkujeme, my nemůžeme, to by naše zvířátko nepřežilo, sám to přece vidíte…”.

Zpětně tedy říkám, že ten den, kdy jsme znenadání stáli před obchodem se zvířátky byl pro naši rodinu dnem šťastným, co dím, zázračným!

 

Kategorie:Pohádky jak brno! Štítky:O zvěři

  • Go to page 1
  • Go to page 2
  • Go to page 3
  • Go to Next Page »

Footer

Nakladatelství Brašna

Pod Křížkem 115
411 72
Kochovice-Hoštka
IČ: 86820095
tel.: +420 723 276 479

Moto:
Jednou v jedné brašně
zpívaly holky krásně
kluci však, bohužel,
strašně!
No a, řeklo se,
a dál pělo se…

Kdo jsme?

nakladatelství pro děti
nakladatelství pro rodiče
nakladatelství pro kočku
slavné nakladatelství
turecké nakladatelství
dámské nakladatelství
pánské nakladatelství
nemyté nakladatelství
klidné nakladatelství
nakladatelství pro nikoho
nakladatelství per se
nakladatelství neper se!
nenakladatelství
nakladatelstvíčko
nakladatelstvý
nakladatelství v plamenech
nakladatelství se třema ušima
nakladatelství pro tvýho bráchu
nakladatelství k smíchu
nakladatelství k pleši
pcháááááááííííí
nakladatelství pro lesy
bezesné nakladatelství
bezelstné nakladatelství
husté nakladatelství
řídké nakladatelství
Soukromí a cookies: tento web používá cookies. Používáte-li jej, vyjadřujete s tím svůj souhlas. Cookie Policy

Copyright © 2021 · Vyrobeno v: eNBe