To nevěstí nic dobrého,
když na náměstí
jeleni se pasou,
říká si starosta
Tomáš Nevím
a mne si oči
jimiž nevěřícně točí!
Jeleni však nelení
a dlouhým skokem
šup…
už na radnici sedí!
starosta sesazen
městu vládnou
parohatí chytráci…
kdopak z vás se nebojí
a zažene je do polí?
starosta klečí a prosí tě,
ty, kámo, pomoz mně!
Ale co mám dělat? Říkáš ty.
Starosta taky neví,
je to asi konec!
Ale v tom, hrdina, -man, rek,
je tu – Pelyněk!
Pelyněk se na ně bez bázně vrhne,
to bys nevěřil,
jaký mumraj se teď strhne,
jeleni skáčou jak šílení
okny, dveřmi, po zdi se škrábají.
Starosta za uchem se drbe,
co teď, zas,
ptá se tě…
Tak Pelyněk král –
vesele se smál!
Všude je ho plno
starosta Nevím Tomáš
nadarmo se bál
a ponožky Pelyňkovi pral!
Pelyněk První – král
Tomášovi na frak dal!
Nevím sám pak nevěděl
kde je,
kdo je
a komu to vše
už pověděl…
