Byl jeden pes a uměl pískat. Jmenoval se Ferdy.
Dokážeš si to představit? Každé ráno tento huňatý chlupáč vyskočí z postele a hnedka hvízdá!
Bodejť ne! Totiž, ono ho to velice baví!
Jednoho dne jde takhle Ferdy po ulici a píská si písničku “Okolo Frýdku cestička”…, když mu do cesty skočí velikej vlk.
“Vrrrrrrrrr,” povídá vlk.
Ale Ferdík jen: “Prrrrr. Nemysli si, že grrrrrrr. A vůbec.” zvednul nohu a počůral patník.
Vlk se hrrrozně naštval a zařval: “Úaúvrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr!” A přikrčil se ke skoku!
Pozor! Teď to bude tuze moc napínavé!
Ferda totiž byl k našemu podivu ouplně klidnej! “Neplaš,” zmrazil vlka, pohladil ho po hlavě, našpulil pusu a vesele začal pískat písničku “Narostly mi fousy, Sáro!”
To už bylo na vlka opravdu moc: zatmělo se mu před očima a… omdlel. Prostě ostuda!
Když se probudil, bylo jasné, že:
1) nemůže už Ferdyho sežrat (řekli by, že to bylo ze msty a že je slaboch)
2) nemůže utéct (to by byla ještě větší ostuda)
Bylo tedy jasné, že:
1) se s ním musí skámošit!!!
Takže to udělal a pohádky je konec!
Á, ne, ještě to nudné ponaučení na konci… Takže:
“Klid, přátelství, pohoda… a nebude žádná ostuda!”
nebo třeba: “Kdo se pořád něco učí, vymyslí i cirkulátor uší!!!”
Tajbl! Vymyslete si to radši sami, mně to dneska nejede!
Napsat komentář