Hrdinný pes

Byl jeden pes a uměl pískat. Jmenoval se Ferdy.

Dokážeš si to představit? Každé ráno tento huňatý chlupáč vyskočí z postele a hnedka hvízdá!

Bodejť ne! Totiž, ono ho to velice baví!

Jednoho dne jde takhle Ferdy po ulici a píská si písničku „Okolo Frýdku cestička“…, když mu do cesty skočí velikej vlk.

„Vrrrrrrrrr,“ povídá vlk.

Ale Ferdík jen: „Prrrrr. Nemysli si, že grrrrrrr. A vůbec.“ zvednul nohu a počůral patník.

Vlk se hrrrozně naštval a zařval: „Úaúvrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr!“ A přikrčil se ke skoku!

Pozor! Teď to bude tuze moc napínavé!

Ferda totiž byl k našemu podivu ouplně klidnej! „Neplaš,“ zmrazil vlka, pohladil ho po hlavě, našpulil pusu a vesele začal pískat písničku „Narostly mi fousy, Sáro!“

To už bylo na vlka opravdu moc: zatmělo se mu před očima a… omdlel. Prostě ostuda!

Když se probudil, bylo jasné, že:

1) nemůže už Ferdyho sežrat (řekli by, že to bylo ze msty a že je slaboch)

2) nemůže utéct (to by byla ještě větší ostuda)

Bylo tedy jasné, že:

1) se s ním musí skámošit!!!

Takže to udělal a pohádky je konec!

Á, ne, ještě to nudné ponaučení na konci… Takže:
„Klid, přátelství, pohoda… a nebude žádná ostuda!“

nebo třeba: „Kdo se pořád něco učí, vymyslí i cirkulátor uší!!!“

Tajbl! Vymyslete si to radši sami, mně to dneska nejede!